Jak nám strašilo na věži ....
Je sobota 29. března 2014 pozdní odpoledne. Počasí je opravdu jarní. No prostě je krásně. Pokusím se vám popsat jeden neobvyklý a tak trochu tajuplný příběh, který se opravdu stal na jedné krásné věži u nás na Brdech.
Celý den jsme něco kutili kolem chalupy a na zahradě, taková příprava na jaro. Rýt záhony, něco plevelu vytrhat, zasadit drny s trávou do díry po pařezu. A tak dále, znáte to. No a protože je pozdní odpoledne, zdá se, že to už na práci moc nebude. Pojedeme si nakoupit nějaké zásoby na víkend. Čeká nás cesta do nejbližší civilizace. Tentokrát vyrážíme za nákupem do města. Tam, kde ještě mají obchody a to dokonce otevřené až do večera. Městečko Dobříš, to je cíl naší nákupní cesty. Raději už tady nebudu básnit, jedeme prostě nakoupit na Dobříš. Jedeme si volným tempem a jsem jako řidič ve střehu. Dávám pozor na zvěř a případné chodce ve vozovce. Projeli jsme bezpečně už celý Velký Chlumec i zatáčky nad hospodou, jsme bezpečně až u dubu. A teď pozor. Kráčí nám vstříc chodec. Vykračuje si odhodlaně a zvesela a jde pěkně vlevo. Poznáváme ho. Přímo proti nám, po okraji vozovky si to šine na pravidelnou návštěvu místního pohostinství ve Chlumci jeden stálý host. Vida, je to opravdu on. Ano, je to Zmizík. Tak toho bych tu určitě čekal. Je přeci sobota a je 10 minut před 18:00. Má to do hospody tak akorát. Podle něj by se daly řídit hodiny. Holt, hospoda není holubník. Letmo se zdravíme kynutím paže. My jedeme nakupovat a Zmizík mizí ve zpětném zrcátku. Spěchá na pivo. Tady jsem jenom chtěl popsat některé účastníky sobotního večerního dění a taky to, jaká pohoda u nás ve vsi byla před tou prapodivnou událostí, která se stala sice o něco později a hlavně někde úplně jinde než na cestě za nákupy nebo do hospody. Popisovat to, jak nakupujeme nebo to, jak kolega Zmizík lemtá chlazené pivečko nebudu, to si každý určitě představí sám. Když nepředstaví, tak nevadí, popisovat to stejně nebudu.
Je sobota 29. března 2014 a už je večer. Zítra jedeme popřát našim vnoučatům – dvojčatům k jejich narozeninám. Výlet to bude na celý den, koukám na mobil, málo čárek, zapínám nabíječku a telefon odkládám z dosahu – píše : dobíjím baterii. Tak dobíjej. Odcházím vařit večerní kávu a dát si alespoň jedno ze Smíchova k televizi.
Píppíppíp, to není kuřátko nebo více drůbeže. To na mne pípá zběsilou výzvu můj věrný intimní přítel - mobil. Přišla mi SMS. Někdo mě chce v sobotu večer asi pozvat na panáka nebo co?? Zhodnotím situaci : to je blbost i ve všední den, natož v sobotu…. Zvedám se od kávy a jdu k mobilu nabíjejícímu se. Vyhledám v jednoduchém menu telefonu obsah SMS. Vida, je od Zmizíka : „AHOJ TONDO, NEKDO STRASI VE VEZI NEBO STRASI ZMIZIKOVI“, čas SMS 20:44:42. Tak to je hustý, co ten chlap blbne ?! Jdu se oblékat. Tak a to je po pivním večeru u televize. Vybíhám ven, chci vidět na tu naši – vaši věž rozhlednovou. Ovšem, vylezl jsem přímo do světel naší malé vísky, jsem oslněn světly veřejného pouličního osvětlení mnoha světelných bodů, vidím prd a natož černý les se stašidly ve věži… Kdyže a kamže jsem to psal o Keltském telegrafu, že naši předkové měli výhodu, když tma byla tmoucí a ne prosvícená světýlky civilizačními.? No a tak jsem se při hledání vhodného místa pro pohled do tmy a do vzdálených lesů ocitl až na poli za vsí a tam to přišlo. SVĚTLO a přímo v tom místě kde tuším vrchol rozhledny. Jako když padá hvězda nemalé velikosti nebo padá letadlo nebo tam snad jede motorka?? Ale takhle vysoko? To nemůže být pravda. Někdo doopravdy straší na věži ?! Mažu domů k telefonu na nabíječce, vytrhávám konektor. Poplach !!! Nelením a volám tomu zpravodajovi divných zpráv zpátky. Povídám : „ Co blbneš člověče???“ A on mi říká : „Už tam je klid, viděl jsem to nejdřív asi 6 x nebo 7 x a teď už to bylo jenom jednou, už je to dobrý“. Každopádně se přiznal, že jde sice z hospody, ale není nalitej, jenom se potřeboval nadechnout, jak pospíchá domů. A jak se tak nadechuje a kouká ze silnice od „Dubu“, tak tam nahoře viděl, jak někdo svítí…. A Zmizík se znovu dušuje, že není namazanej. Já ti věřím, Zmizíku. Kdybych to světlo vycházející z věže neviděl taky a to úplně odjinud než ty, už bych byl dávno zpátky u televize.
Takže je vyhlášen bojový poplach. Rozdovádím náš malý a spolehlivý dopravní prostředek Citroen AX. Dobrovolně se mnou vyráží Honza, kdyby těch strašidel bylo víc, tak si je pochytáme a zítra je na oslavě dáme jako dárek našim vnoučatům-dvojčatům. Strašidla totiž ještě nemají a jako dárek by to bylo naprosto originální : Brdské strašidlo a třeba by mohlo mít taky dvojče… No nebudeme předbíhat, to nejhorší máme před sebou. Jedeme vesnicí a druhou vesnicí, probíráme možné způsoby, jako kdo tam může být a jak se tam dostal. Volám bývalou službu z minulé soboty, byli tam vpustit uctívače Keltů a jejich tradic. Tak to tam možná Keltové zapomněli jednoho čerta a ten si z nás dělá prdelky po týdnu nudy, kdy byl zavřený ve věži. Asi už vypil všechny zásoby, tak dává signály, že všechno vypil a je třeba pitivo doplnit. No hrůzných nápadů máme dost. Službu z minulé soboty jsem telefonicky vytrhl ze zábavy (či z jiné činnosti) a jak jinak, z hospody musel ven. Kamarád J.S.Suk popsal přesně a živě situaci z jejich odchodu po službě. Podle jeho vyprávění by se dal natočit i film, tak je přesný a zevrubný jeho popis událostí při uzavírání všech bezpečnostních prvků vstupu do věže. Přichází ještě možnost paradesantního výsadku přímo na vrchol věže nebo horolezeckého výstupu nějakého pošetilce. Nakonec možné je všechno i ten zapomenutý čert . Ostatně, kde by vzal pan Drda inspiraci jinde, když ne na Brdech?? No a tak jsem odemkl závoru a ponořili jsme se do tmy lesa. Dorazili jsme až na Babu. Tma a ticho, jenom krásné hvězdné nebe a kolem ta nádhera tmavého lesa, paráda. Žádný náznak přepadení věže, ale na úvahy jsme ještě moc daleko od věže. Zbývá poslední úsek. Vystoupat nahoru na palouk u věže a všechno důkladně prohlédnout. Jediný blbý okamžik byl ten, když jsem zjistil, že na čerta nemáme dost pevný pytel. Nebude jiná možnost než ho vyděsit k smrti a potom ho vyhnat pryč. No, je to situace. Největší překvapení a zkouška nás však teprve čeká.
Je sobota 29. března 2014 a už není jenom příjemný večer, už je zatracená a černá noc. Jsme na palouku u věže, nespouštím oči z obrysu rozhledny, svítíme si na cestu. Kašlu na tmu tmoucí našich předků, chci vidět světlo. Potkat čerta je na světle asi lepší, ve tmě by ten pekelník nemusel být vidět a co bych potom asi tak chtěl popisovat. Budiž světlo!!
No a tak bylo světlo. A jaký! To jsem sice mohl čekat, ale při honbě za čertem a strašidly mě to napadlo a hned to zase zapadlo. Takže je světlo, ohniště krásně žhne – svítí po okolí, zhasínáme baterky. Zdravíme : „Ahooj“. Kupodivu se od tmavých postav ozývá rozpačité : „Dobrý večer, stalo se něco, vám to něco hlásilo“ ?? Honza duchapřítomně odpoví : „Jasně, hlásí nám to, že je tady hodně světla“ ! Hned se od ohně odlepí několik temných postav, jdou přímo k nám a já si tak říkám, teď to přijde. Vole, měl jsi si vzít pytel na čerta a ne svůj při útěku házet na ramena. Kupodivu všechno je jinak. Jedna z postav povídá :“ To jsme nechtěli, omlouváme se“. No a tak obíháme věž, zámky, okenice, hromosvod, všechno neporušené, prostě asi planý poplach, ovšem nebýt toho světla z věže. To bylo vidět až k nám dolů do vsi a určitě ještě mnohem dál, noc byla jasná. Jedno okno až úplně nahoře nemá okenici, při šikmém dopadu světla by mohlo fungovat jako zrcadlo, ale podle všeho by obraz odrazu musel být plochý, obdélníkový. Jenže na nás dolů svítil reflektor, jeden světelný paprsek a to dost ostře. Následuje malý výslech přítomných lesních mužíků –trampů. Kluci nesvítili jste z věže? Nebo, ukažte nám jakou máte baterku. No a bylo to tady, jeden z trampů povídá :“Hele, já mám jenom čelovku“ a posvítil přímo do toho okna. Byla to sice jenom čelovka, ovšem intenzita jejího paprsku by osvítila z Mníšku i kostelík na Skalce. Záhada byla zřejmě vyřešena. Ve věži a asi nestraší, pouze si přenocující trampové svítili na věž a moc se jim to líbilo. Tak kdo to tam, k čertu, svítil ?!
Na závěr dodám už jenom několik střípků ze záchranné akce. Když už jsme tam nahoře byli, odvezli jsme odpadky a prázdné obaly. Na traperech byla patrná žízeň, nabídli jsme jim několik málo piv z našich zásob. To pro ně bylo překvapení , nenadáváme jim, že tam táboří a ještě jim dáváme pivo. Překvapeni byli z toho, že jsme je tam odhalili a teď ještě to pivo, prostě život je krásný, večer je krásný, lidi jsou pohodový. ALE !!.
Je sobota 29. března 2014, je noc, vlastně už je pozdě v noci. Odjíždíme ze záchranné mise zpátky do svítící civilizace
Přijeli jsme domů, vybalíme odpadky, prázdné PB bomby, basu s lahvemi. Projdu se ještě po zahradě. Koukám znovu zpátky do temných lesů brdských a jsem tak trochu unavený z té honičky na strašidla nebo čerty. Konečně, byla to hezká noční procházka a snad jsme tu záhadu i odhalili. Najednou blesk z čistého nebe, rozhledna znovu svítí a bliká do kraje. Zatraceně bud jim zase došlo pivo nebo... ??? Možná nám tam nakonec ten keltský čert nahoře přeci jenom zůstal. Nahoru na věž jsme totiž opravdu nevylezli a čerta už nehledali. Prostě nám vyšlo, že blikají čundráci čelovkou. Jenže , co když je to všechno trochu jinak. Čert nebo možná i strašidlo tam na věži doopravdy je ??
Tak zase někdy příště. No a teď dlouho nebudu koukat nahoru k věži. Zmizíkovi jsem poslal SMS ihned po akci : „DOBRY, ZADNY DUCHOVE TAM NEBYLI“ čas SMS 21:55:16. To on to celé způsobil. To on byl na cestě z knajpy a kdovíproč viděl světlo z hloubi lesa i když tvrdil, že není namazanej. Možná si ho jenom čert nebo to strašidlo vyhlédli a byl to signál právě pro něj, kráčejícího z hospody domů tmou mezi vesnicemi. Alespoň on může usínat v blahé nevědomosti. My, co jsme viděli tu druhou serii světel svítících z věže dolů kraje a že byla mnohem urputnější až vzteklá, než ta první, no tak my máme o čem přemýšlet.
Straší na věži? Nebo jak to celé doopravdy je? A co Fabián, dobrý duch Brd, nechce nám něco sdělit ?
Už jednou, nedávno, jsem došel k názoru, že čerti jsou a dokonce vím, kde bydlí. A náš dobrý duch Fabián taky nebude tak úplně vymyšlený. Tak jak to vlastně celé je a bylo? No, kdo to víí……..
Dle skutečných událostí, prožitků a dojmů Zmizíka, Honzy, Tondy a dalších bezejmenných účastníků sepsal : Tonda z Brd. Velký Chlumec - Studený vrch březen 2014
TK
P.S. ostatně, kdo z nás – vás rozumí všemu …………………
